Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hranici, po které se současná tvorba splašených Skotů pohybuje, lze definovat jako místo, kde se střetává technický math-metal s grindcorem a noiseovým terorem. Jsou tu i prvky, které odkazují k zašlé slávě chiptune hardcoreových experimentů. V první řadě jde ale o chaotickou řežbu, která zní, jakoby se už tak splašení THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA naprosto utrhli ze řetězu a přestali uznávat jakákoliv pravidla. Tak se to alespoň může zdát na první poslech. Při podrobnějším ohledání je snadno odhalitelné, že FRONTIERER mají několik šablon, které ve své tvorbě kombinují, a díky tomu jejich hudba ve výsledku působí celkem sevřeně a kompaktně.
Nejčastějším principem tu je fígl, kdy jedna kytara ve výškách hraje pokud možno nějaký disharmonický, skřípavý nebo disonantní motiv, jenž s chirurgickou přesností krájí na nepravidelně tlusté kousky rytmika podpořená druhou kytarou. Pokud k tomuto mustru přidáte patřičně zrnitý a rozostřený zvuk kytar, máte výsledek, co působí jako z jiného světa. FRONTIERER ale nerezignují ani na melodie, nicméně s nimi šetří. Primární tu je tlak, který způsobují výbušné ataky rytmické sekce.
Hlavně díky celkovému zvuku, jenž lze popsat jako současně digitální a velmi nečistý, pak FRONTIERER zní výrazně jinak než zbytek mathcore scény. Jejich hudba je ryzí esencí schopnosti dezorientovat posluchače. „Oxidized“ je jako jízda na centrifuze. Možná dostanete závrať. Tyto pocity způsobuje hlavně kombinace velmi hutných kytarových stěn, nepravidelně vám bičujících uši, a velmi bohatá penetrace podivných pazvuků, které vytváří hlavní charakter výsledného soundu. Často nejde rozlišit, co je whitenoise, co jsou samply a co kytary. A mohou vlastně kytary znít tak zmučeně a zlámaně jako tady?
Poměrně zajímavý je i výběr hostů na „Oxidized“. Tím prvním je Grady Avenell, zpěvák californské kapely WILL HAVEN, která taktéž kombinuje vlivy noisu a hardcoreu, jen to dělá mnohem srozumitelněji než FRONTIERER. Druhou osobou je pak Kevin McCaughey, který drtil extrémní scénu s kanadským zlostrojem ION DISSONANCE. Právě u nich bych hledal jeden z hlavním inspiračních zdrojů pro FRONTIERER.
„Oxidized“ je celkem logickým pokračovatelem předchozí desky „Unloved“ z roku 2018. Žánrově rozvíjí prvky, díky nimž jsou FRONTIERER stále více na první poslech rozeznatelní od jiných kapel. Tím je hlavně zvuk a přítulnost k hrubým a chaotickým technikám songwritingu. Pokud chcete prozkoumat samotnou hranici metalové hudby, tak tady jste velmi blízko.
Opět další zajímavá kapela trošku ostřejšího stylu (třeba po Code Orange), na kterou jsem na těchto stránkách narazil. Byl bych ochoten i investovat do koupě CD, ovšem po bližším poslechu kapela u mě vyhrála letošní cenu za jednoznačně nejvíce zvukově poničenou nahrávku postprodukcí . Jinak zajímavou nahrávku dokonale zničil zvukař při masteringu a mě se při poslechu vybavuje památná věta Adofla Hitlera z filmu Zítra vstanu a opařím se čajem - "před popravou mučit, mučit, mučit!"
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!